Milenka mého muže

Můj muž má mě. A taky ještě milenku.
Milenka mého muže má však poslední dobou spíš mě, než mého muže.
Milenka mého muže je jeho věrný kamarád Toťan. Je to ten typ kamaráda, kterým se můj drahý manžel chlubí, jak mají pevné pouto, že je ani kdejaký průšvih nerozdělí. Takže když jsou spolu, nemusím se rozhodně bát, že by přes hubu dostal jen jeden. Prostě kamarád do průšvihu.
Možná i tím, jaké mezi nimi je pevné pouto, tak na mě zbyla jen ta pouta. Taky pevná. Kožená.
No, aspoň díky nim máme potomka.
Toho milenka mého muže s mým drahým brašnářem fakt neuplete. Ledatak nějakého, pověřeni hlídáním, ztratí. Naštěstí se vždycky všechny děti zvládly k mému muži i milence mého muže vrátit sami stopem. Zatím.

Jenomže situace se nám nějak začíná zvrtávat v časoprostoru.
Zatímco se všude mluví o tom, jak každý máme stejných 24 hodin denně, tak já bych ráda viděla toho optimistu, co tohle někdy aplikoval na brašnáře.
Ti mají časoprostor minimálně plný černých děr nebo zakřivený ještě nějakou další neobjevenou dimenzí.
Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že během textové zprávy ,,Kde jsi?“ mi po týdnu cinkne odpověď ,,Ještě chcete v té kavárně vyzvednout nebo už jste popošli jiným směrem?“
Anebo, kde se v čase a prostoru stane, že skrz příchozí textovku ,,Balím a za chvilku jsem doma“ stihnu upéct i vysušit husu, oslavit Vánoce i Velikonoce a ještě vyslechnout uplakanou milenku mého muže, že ,,už to není, co bejvalo, vůbec na mě nemá čas, měla bys mu vysvětlit, že by mi měl někdy zavolat…“.
A tak si s tou naší rodinnou milenkou mého muže stíháme psát a telefonovat, posílat barevné jednorožce, případně rozesmátá lejna a v případě hodně hlubokomyslného naladění a rozpoložení, nebo spíš rozložení, si sdělit i těch pár slov ze skutečných písmen.

Často je to pro mě ale vyčerpávající vztah.
Je pravda, že jsem naprosto přesně věděla, že když se vdávám za Jirku, beru si zároveň s ním i Karla.
Nikdo mi ovšem tenkrát nesvěřil to sladké tajemství, že spolu s nimi si beru i milenku mého muže.
Jak tedy nazvat tenhle vztah? Polygamní se mi zdá málo…
Často myslím na Jaroslava Duška a jeho divadelní zpracování Čtyř dohod, konkrétně tu část, ve které zmiňuje, že ve vztahu muže a ženy nejsou v tom vztahu jen oni dva.
Že je tam ON a ONA, pak je tam ON, jak jej vidí ONA, taky ONA, jak ji vidí ON, no a zároveň s tím je tam taky ONA, jak si myslí, že ji vidí ON, a ON, jak si myslí, že ho vidí ONA.
No a naše parta touhle úvahou obsáhne hned celou partu o počtu 28 osob! To už máme slušnej tábor pro duševně choré.

Možná je to hříčkou přírody nebo souhrou kosmických náhod vesmírného času, že se my tři občas někde protneme i v realitě.
Zatímco já jako manželka balancuju mezi časem pro vlastní rozvoj, mateřstvím, domácností, emočním zázemím pro všechny zmíněné členy rodiny, atp., tak milenka mého muže si už přes dvacet let vystačí s jednou jedinou historkou s mým mužem z doby jejich studia na SŠ, kdy jeden druhého (omylem – prý) vyhodil z přízemního okna učebny, když se místo výkladu vášnivě houpali na židlích.
A náš muž?
Ten rodinný výlet plánuje tak, že trasy vedou zásadně tam, kde je alespoň jedna pobočka Zásilkovny, aby neztrácel čas a aspoň expedoval, když už nešije. Rodinné dovolené plánuje jedině do míst, kde je nějaká koželužna a místo skutečných suvenýrů si z dovolených vozíme kufr plný nových vzorků kůží. Sorry, usní (tohle je omyl přímo na rozvod!).
Nejdřív jsem se radovala, když pořídil větší auto, že konečně budu moct zabalit i víc potřebných věcí na dovolené a nebudu muset stále kupovat mýdlo s Jelenem na věčné praní toho jednoho trička, ale chyba lávky. Opět jen větší prostorný kufr pro další a další kůže.

Někdy si tak říkám, jak veliký štěstí je, že existují černé díry. Jedině snad díky nim dokážeme najít ten časový průnik.
I když často teda vypadá tak, že abychom já nebo milenka mého muže viděly toho našeho úžasného brašnáře, musíme se přihlásit na jeho kurz, případně mu jít zadarmo hákovat do dílny. Anebo si společně s milenkou přijet udělat fotku na nějaký prodejní trh, abychom si oba pamatovali, jak ti naši ideálové Jirka a Karel vypadají.

Upřímně už jen čekám, kdy oslavy narozenin našeho dítěte, Vánoce a jiné důležité rodinné mezníky, budu muset čekat na ,,potvrzení objednávky“.